Tip na výlet

Jedno z největších vlakových

kolejišť v republice

Adresa: Dům Kultury - Dolní 183/30, Žďár nad Sázavou 1     

Telefon: +420 603 742 409     E-mail: info(zavinac)mkzdar.cz

=========================

Sochy v okolí Žďáru nad Sázavou

  Rodák ze Žďáru nad Sázavou

Michal Olšiak-> Fotogalerie soch

 

zhotovil v okolí Hamrů nad Sázavou a

Žďáru nad Sázavou pozoruhodná díla

velkých betonových soch .

Sochy Michala Olšiaka - popis cesty :

 

                     H A M R O Ň 

Tuto sochu  Hamroně si objednala

obecHamry nad Sázavou.

Hamroň – pojedeme-li ze Žďáru nad Sázavou po silnici I/19 směrem na Přibyslav, odbočíme na první křižovatce směrem do Hamrů nad Sázavou (u čerpací stanice). Následně uvidíme po zhruba 300 m napravo sochu Hamroně. Zaparkovat můžeme přímo u něho.

Pověst o Hamroňovi.

Kdysi dávno, už by ty roky snad ani nikdo nespočítal, žil tady u Vápenice zvláštní tvor. Kde se vzal, nikdo neví. Jedni říkali, že přilezl až odněkud z Afriky, kde je podobných tvorů víc, jiní jim na to ale často opáčili, že v Africe je teplo, a tak by tady asi takový tvor přežít nemohl a umřel by na nachlazení a že je odněkud ze Sibiře a dostal se sem s nějakým ruským kozákem, co chtěl potlouct Napoleóna. Buď jak buď, žil tady.
Byl to tvor zvláštní. Lidí se nejdřív hodně stranil, vyhýbal se jim a s funěním utekl do pralesního houští, sotva je slyšel. A když ho přeci jenom někdo zahlédl, tak uviděl tak nanejvýš ty veliký oči, jak na něho zvědavě a přitom se strachem koukají.
Tvor, pak se mu začalo říkat Hamroň, protože u těch Hamrů se nejčastěji objevoval, po sobě největší stopu nechával v zimě. Nikdo totiž neměl tak veliký nohy, nebo to jsou ruce – čert ví – jako on. Ani po nich snad nechodil, spíš se po nich plazil jako nějaký had, nebo šnek nebo nějaké podobné zvíře. A právě to plazení bylo na počátku celé téhle povídačky.
Tehdá byla zima. Ale zase ne tak tuhá, aby všechno zamrzlo půlmetrovým ledem. Hamroň si to tak šinul lesem, a protože byl už sníh, nepoznal, že led na rybníku Dívka je tak slaboučký, že by neudržel snad ani vrabčáka. A on si to tím svým šinutím zamířil rovnou přes tu Dívku, jak spěchal zpátky z pole do lesa. A víme, co se muselo stát.
Najednou se ozval křach a pak žbluňk a milý okatý Hamroň se propadl pod led. Cákal se ve studený, úplně ledový vodě, až to slyšely děti, co si o kus dál za kopcem stavěli sněhuláka. Nad slunce je jasnější, že jak se něco takového stane, tak kluci neváhají a metou se podívat, co se stalo.
Vedl je nějaký Jaroušek … no ono mu bylo už skoro patnáct, tak mu říkejme raději Jarda. Když doběhly k Dívce, a že jich bylo hejno – myslím, že osm, nezaváhaly ani na chviličku a hned že Hamroňovi pomohou. Ono o lidech z Hamrů se vždycky říkalo, že mají srdce na pravém místě. Za chvilku našly někde dlouhý klacek a tím dosáhly až k tomu topícímu se nebožákovi.
Hamroň se posledními zbytky sil zachytil a ta partička dětí ho silou největší z vody vytáhla. Ale na břehu to už bylo doslova boží dopuštění. Tvor, co pobral něco ze šneka a něco z jiných zvířat, se chvěl jako nevím co a úpěl a vzdychal … prostě mrzl. A největší zima mu byla na ruce.
Ono si to vemte: když máte malé ruce a máte je prokřehlé až na kost, je to hrůza… ta zima pod nehty … A teď Hamroň ruce jako stůl, nehty jako židličky, to je pak zima, že se ani nedá popsat.
Jarda i ostatní děti to viděly a i když jimi trochu lomcoval strach, přeci jenom jim té polozmrzlé mokré hromádky smutku bylo líto. A tak Jarda vymyslel, že když si každý z nich sedne na jeden prst a pěkně se na něm zavrní, tak by to snad mohlo pomoci a hlavně zahřát. Naštěstí měl Hamroň jenom osm prstů a tak si každý našel ten svůj, ten nejmenší zbyl na Jeníčka, protože jeho prdelka byl tak akorát.
Hamroň byl radostí bez sebe. Už si myslel, že snad zmrzne a ono ho zatím hřálo teplíčko! Na koncích prstů, kde to zebe až na kost! Byl dojetím bez sebe a už už se mu v obrovských očích objevovaly slzy…
No a tak parta malých kluků z Hamrů zachránila velikého Hamroňe.
A když je někdo zachráněný velký, tak se taky dokáže královsky odměnit. Nejenom to, že kluky pak odvezl domů, ale dal si takový slib: bude pomáhat všem, kdo v lesích mezi Hamrami a Žďárem budou bloudit, nedopustí, aby se někdo ztratil a vůbec bude vždycky po ruce, když to bude nutné. A jak řekl, tak se stalo.
Od té doby nikdy nikdo nezabloudil. Vždycky se jakoby zázrakem objevila nějaká cestička, kterou se mohl pocestný vydat, svým mohutným tělem v zimě prošlapával cesty ve sněhu a obrovskýma očima dohlížel na to, aby se nedělo nic zlého, co by lidem z okolí mohlo buď jen trochu ublížit. Prostě všem zdejším a všem, kteří tudy v dobrém procházeli, pomáhal.
Lidé ho za to měli rádi, i když byl k vidění jenom zřídka. Věděli však, že tam někde v lesích žije tvor, na kterého se mohou v tom nejhorším případě vždycky spolehnout a tak mu do lesa na různá místa nosili často dárky a jídlo

============================================================

                           M A M L A S

Dva metry vysoká socha Mamlase

Žďár nad Sázavou za Klafarem.

Mamlas – Pojedeme-li ze Žďáru nad Sázavou po silnici I/37 směrem na Ždírec nad Doubravou, hned jak mineme zámek, resp. parkoviště u zámku, odbočíme na další křižovatce vlevo. Následně budeme pokračovat stále rovně, až ke statku, u kterého necháme automobil. Po zaparkování se vydáme  po modré turistické značce a po 300 m narazíme na Mamlase.

============================================================

                        M A M U T

 Mamut je hned pod  Rozštípené skále

 v Hamrech nad Sázavou.

Mamut – Projedeme-li obcí Hamry nad Sázavou a budeme-li přitom sledovat červenou turistickou značku, zjistíme, že ze silnice odbočuje u místního penzionu. Automobil necháme proto právě zde a následně budeme pokračovat zhruba 1 km po svých k Rozštípené skále. Kousek před ní narazíme na mamuta.

 

============================================================

               K Ů Ň   V   B A H N Ě

Impozantní sousoší koně, který se

snaží vytáhnout vůz z vody, je v obci

Hamry nad Sázavou u hlavní silnice

Žďár - H.Brod.

Kůň – pojedeme-li ze Žďáru nad Sázavou po silnici I/19 směrem na Přibyslav, narazíme u třetí odbočky do Hamrů nad Sázavou na sochu koně

 

Rak - se nachází v obci Račín u Račínského rybníka. V případě jízdy autem doporučujeme auto nechat u hotelu Račín v Račíně a následně se vydat k Račínskému rybníku (cca 200 m) a raka nelze minout.

 

 Hraniční kámen – pojedeme-li po silnici z Polničky do Žďáru nad Sázavou kolem Pilské nádrže, hraniční kámen uvidíme zhruba v polovině cesty. Zaparkovat můžeme přímo u něho.

 

 Želva – Pojedeme-li z Obyčtova do Sazomína na Žďársku, uvidíme před mostem přes řeku Oslavu po pravé straně sochu Želvy. Je součástí místního parčíku.

 

Sousoší Hrochů – pojedete ze Žďáru nad Sázavou na Žďírec (Pardubice) – v obci Škrdlovice odbočíte vpravo do obce a u kostela opět vpravo k hotelu „U hrocha“